Precizní lovec
Irbis je impozantní zvíře, které je unikátní nejen svým vzhledem, ale i fyzickými vlastnostmi. Díky svým silným končetinám a svalnatému tělu dokáže tento lovec nejen rychle vyrazit a neúnavně pronásledovat kořist, ale také překonat neuvěřitelné překážky – mezi skalnatými výběžky předvádí irbis nevídané kusy, umí totiž skákat neskutečně daleko, a to díky dlouhému hustému ocasu a silným zadním nohám. Je to až k neuvěření, že tato „kočička“ doskočí i do vzdálenosti nad deset metrů. Uprchnout před tímto predátorem je pro jeho kořist téměř nemožné.
Nenápadný samotář
Levhart sněžný umí na svou kořist v podobě horských koz, ovcí či malých savců nepozorovaně číhat díky svému zbarvení, které tvoří světlá srst s tmavými skvrnkami a rozetami. Velice hustý kožich irbise s nádechem do šedivé či béžové barvy z něj na skalách dělá téměř neviditelného lovce, který kopíruje terén.
Jedná se o samotářského tvora, který je po většinu roku sám. Výjimku tvoří období rozmnožování a mateřství. Mláďata totiž opouští matku o poznání později, než je tomu u jiných kočkovitých šelem. Malí irbisové mohou být krmeni mateřským mlékem až do věku kolem 18 měsíců. Sněžní levharti i poněkud pozdě dospívají, zpravidla kolem tří let.
Hřejivý kožíšek
Huňatá srst je na irbisovi jeho hlavním znakem a nejde si nevšimnout, že se jedná o opravdu velice jedinečný kožich. Kvůli tomu se bohužel levhart sněžný dostal v minulosti i mezi ohrožené druhy, což naštěstí netrvalo dlouho a jeho výskyt se opět znásobil. Žádná z velkých kočkovitých šelem nemá takovou hustotu srsti jako právě irbis. A není se čemu divit, sněžný levhart žije v nehostinné krajině a jedině huňatý kožich jej ochrání před mrazem.
Autorský článek