Pokud máte dítě a pořízení mazlíčka jste si důkladně promysleli (víte, že na něj i vy coby rodiče budete mít čas, finance, a počítáte s péčí na spoustu let), přivedením chlupáče domů to nekončí. Je potřeba děti naučit, jak se ke zvířeti chovat. Správným přístupem ke zvířatům se děti učí i zodpovědnosti, trpělivosti a empatii.
Jděte příkladem
„Zodpovědnost za péči o zvíře vždy spadá na rodiče,“ upozorňuje pro MůjChlupáč.cz Soňa Schneiderová z Pet Heroes, dobročinné organizace na pomoc psům a kočkám v nouzi. „I pokud dítě slíbí, že se o mazlíčka bude starat, jsou věci, které ani samo dělat nemůže, například návštěvy veteriny. Nechte je se na vás při péči dívat a postupně je nechte si něco vyzkoušet nebo vám s tím pomoct. Dítě se od vás bude učit pozorováním. Svěřenou péči samozřejmě vždy přizpůsobte věku a možnostem dítěte.“
Dítě se od vás naučí nejen to, jak se zvíře učí povelům, ale odkouká i to, jak se k němu chováte. Jděte příkladem a jednejte se zvířetem laskavě – i „drsnější“ hry je lepší nechat na chvíli, kdy dítě spí, aby vás nechtělo napodobovat.
„Buďte pro dítě vzorem, i co se cizích zvířat týče, a na procházce se vždy nejprve zeptejte majitele psa, jestli si ho můžete pohladit. Když majitel odmítne, vysvětlete dítěti, že je to v pořádku. Pes nemusí mít rád hlazení od cizích lidí nebo může být třeba nemocný. I tohle bude děti učit respektovat zvíře jako živého tvora s vlastními potřebami.“
Zvíře není hračka
Dítě je dále potřeba učit, že zvíře není hračka a kromě potřeb má i vlastní pocity. Někdy nemá náladu na hru, chce odpočívat a tak podobně.
„Vysvětlujte dítěti, že není dobré zvíře nutit ke hře nebo mazlení, pokud to v tu chvíli samo nechce. Že je potřeba hladit ho jemně, netahat za chlupy ani části těla, nelézt a nesedat si na něj, neplácat ho, nedržet na místě a tak podobně. Osvětlete mu, že zvířeti je to nepříjemné nebo ho to bolí. Učte ho, že musí zvíře nechat odejít někam do klidu, když chce, nerušit ho, když odpočívá, a neprovokovat ho, když už je neklidné. Zároveň by dítě nemělo zvíře rušit při jídle a pití, jídlo mu jíst nebo mu brát hračky, což by nemělo dělat ani zvíře dítěti,“ popisuje Soňa.
Pomůžete tím rozvíjet dětskou empatii a zároveň bude soužití probíhat klidněji. Nezapomeňte zvířeti poskytnout nějaké místo, kam si může v případě potřeby zalézt a od dítěte si odpočinout.
Jak rozumět chlupáčům
„Velice zásadní je také dětem vysvětlovat různé zvířecí signály a chování. Třeba i takový základ, jako že vrtící ocas u psa znamená radost, ale když s ním mrská kočka, je podrážděná. Dítěti to pomůže se zvířetem správně jednat a komunikovat s ním. Malé děti ještě signály zvířat dost dobře nechápou, takže je také potřeba, aby vždy bylo dítě se zvířetem pod dozorem. Zvíře se může po marných pokusech vyjádřit, že se mu něco nelíbí, v obraně ohnat – i když je jinak ten nejhodnější mazel. Zároveň dítě může zvířeti nechtěně ublížit. Dohled je zkrátka důležitý, abyste dítěti mohli vysvětlit, že se něco nedělá. A abyste situaci včas vyřešili, pokud zvíře dává najevo nelibost a nedaří se mu zmizet,“ upozorňuje Soňa.
Zvířecí sourozenec
A co pokud už zvířátko doma je a čekáte přírůstek v podobě miminka? Mazlíčka je na to potřeba předem připravit a zároveň si promyslet, co se změní.
„Zvíře potřebuje mít dost času si na změny zvyknout, takže pokud třeba chcete kvůli miminku zamezit vstupu do nějaké místnosti, je potřeba s tím začít ideálně už na začátku těhotenství, to samé platí třeba o přesunu zvířecího nábytku. Přinést domů miminko a zároveň začít provádět velké změny ve zvířecím životě není rozhodně ideální,“ osvětluje Soňa.
Důležitá je také konzistence – pokud třeba nechcete, aby pes dítě olizoval, nepovolujte mu to ani jednou. Můžete také zvát na návštěvy přátele s malými dětmi, aby si zvíře na děti zvykalo. Zvířátku pak nechte nejprve očichat dečku miminka, než s ním dorazíte domů, a pak ho nechte opatrně a v klidu očichat i miminko samotné. Zásadní je, aby se zvíře stále cítilo milované a mělo dostatek pozornosti a pak také už klasicky nějaká bezpečná zóna, kam si může zalézt do klidu a odpočívat a kam dítě nemůže.
„Obzvlášť ve věku, kdy dítě ještě dost dobře neumí vnímat potřeby někoho jiného, může dělat chyby. Důležité ale je, že se snaží. Při sžívání zvířete a dítěte je potřeba spousta lásky a trpělivosti a postupné a jemné učení správného přístupu,“ shrnuje Soňa.
Autorský článek
Soňa Schneiderová je odbornice na psy a kočky z dobročinné organizace Pet Heroes
